Dvacetiletá Vendula Chytilová z Bystřice pod Hostýnem překonala množství překážek i sama sebe a v květnu letošního roku převzala v Praze zlatý certifikát Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu. Setkala se přitom s Její královskou Výsostí hraběnkou z Wessexu.

Mezinárodní cena vévody z Edinburghu (DofE) je celosvětové ocenění pro lidi ve věku od 14 do 24 let, které je motivuje a podporuje v jejich osobním rozvoji. Mladí lidé si stanovují cíle ve čtyřech oblastech – talent (zdokonalují se v tom, co je zajímá – učí se nový cizí jazyk, rozvíjejí prezentační dovednosti či hrají na hudební nástroje), sport (jedna z účastnic DofE přeplavala Gibraltar, jiní se zlepšují v běhání, posilují či se věnují týmovým i individuálním sportům), dobrovolnictví (mladí lidé pomáhají v domovech pro děti i seniory nebo připravují dobročinné akce) a expedice (během expedice tráví účastníci čas z dosahu civilizace a čelí společně výzvám, které to přináší. Přírodu objevují nejen po České republice, ale například i v Irsku či Slovinsku). S pomocí dospělého mentora mladí lidé usilují o splnění všech úkolů, které si stanovili.  Po celém světě se do programu zapojily už miliony studentů, v ČR se DofE účastní téměř 1000 mladých lidí. Program před 60 lety založil manžel britské královny Alžběty II. princ Philip.

Vendula Chytilová se do programu zapojila během svého působení ve Středisku volného času TYMY Holešov, kde dodnes vypomáhá jako dobrovolnice. Zlaté ocenění převzala společně s dalšími 39 účastníky DofE. Zpravodaji poskytla na dálku krátký rozhovor.

Pocházíte přímo z Bystřice a pobýváte tu ještě? Na kterou z bystřických základních škol jste chodila a co vás ve škole bavilo?
Ano, pocházím z Bystřice, ale už dlouhá léta bydlím v Lázních, které vlastně patří ke Chvalčovu. Chodila jsem na ZŠ Bratrství. Ráda vzpomínám na spolužáky i na své oblíbené předměty, což byla hlavně biologie, dějepis a také tělocvik.

Působíte ještě v holešovském TYMY? Jaká je náplň vaší činnosti?
Stále pomáhám coby dobrovolník při akcích, které pořádají.

Kdy a jak jste se dozvěděla o DofE a čím vás zaujal? Program DofE mi vzdáleně připomíná skautské „bobříky“ a pionýrské „plameny“ – plnění různě těžkých úkolů a sebezdokonalování v rámci nějakého společenství… Dá se to srovnávat?
Úplně poprvé jsem se o tomto projektu dozvěděla právě v TYMY. Zaujal mě tím, že se nejedná o povinné plnění úkolů, ale záleží čistě na mojí vůli, zda dokážu překonat všechny překážky a občas také sebe sama, protože při plnění úkolů se objevily situace, kdy jsem toho měla až po krk…

Zúčastnila jste se programu jako běžný student, nebo jako lektor?
Jako student. Ale program umožňuje jeho absolventům, po splnění dalších podmínek, i působení na lektorských pozicích.

Jaké aktivity jste si v oblastech talent, sport, dobrovolnictví a expedice vybrala? Co pro vás bylo největší výzvou? Co největší motivací?

S plněním úkolů jsem začala od těch méně náročných, v oblasti rozvoje talentu jsem si zvolila pletení náramků. Plnění úkolů v oblasti sportu pro mě znamenalo první větší výzvu, neboť jsem se uvolila k pravidelnému běhání, což se později ukázalo, jako výborný nápad, protože jsem si zvýšila fyzickou kondici a naplno toho využila při nejtěžší části programu, dobrodružné expedici. Ta pro mě byla nejnáročnější jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Zde jsem se musela dorozumět cizí řečí ve skupině až dosud neznámých lidí z odlišných zemí a zároveň překonávat překážky, které nám nastavila irská příroda a tamní povětrnostní podmínky! A právě dokončení expedice, která zároveň znamenala přiznání zlatého ceny z příslušného programu, pro mě bylo obrovskou motivací a brala jsem ji jako osobní výzvu. Dobrovolnickou část jsem plnila v centru TYMY, kde jsem spolupracovala při organizování zájmových aktivit pro děti a mládež po celou dobu plnění programu a v těchto dobrovolnických aktivitách pokračuji i po ukončení programu.

Jaké zážitky vám přineslo plnění úkolů?
Rozhodně nejsilnějším zážitkem byla expedice potřebná k zisku Zlaté ceny, tehdy jsme zakusily dost, když jsme se za vytrvalého deště protloukali Wicklowskými horami v Irsku. Dnes už na to vzpomínám s úsměvem, ale tehdy mi do smíchu nijak nebylo. Důkazem o skutečné náročnosti expedice je fakt, že mnoho lidí ji vůbec nedokončilo.

Potkala jste díky své účasti v DofE nějaké nové zajímavé lidi?
Díky programu jsem poznala spoustu mladých lidí pocházejících téměř ze všech koutů světa. Vzájemně jsme si vyměňovali informace o programu, o našich rodných zemích, což pro nás byla taky skvělá šance, jak se zdokonalit v anglickém jazyce.

Jaký byl slavnostní ceremoniál v Praze? Setkala jste se už někdy předtím s hraběnkou? Jak na vás členka královské rodiny zapůsobila?
Pro mě to byl neobyčejně silný zážitek. Celý ceremoniál, který probíhal v pražském Černínském paláci, jsem si neskutečně užila, tím největším zážitkem bylo osobní setkání s členkou královské rodiny. Působila velmi noblesně, zároveň však velmi otevřeně a projevila velký zájem o zážitky z expedice.

Jaké podmínky musí splňovat člověk, který se chce do programu DofE zapojit a jak to může udělat?
Program žádná striktní pravidla, co se členství týče, nestanovuje. Každý, kdo se rozhodne aktivně se účastnit programu, si sám zvolí úkoly, které následně musí plnit. Přihlásit se dá třeba prostřednictvím stránek DofE http://www.dofe.cz/

Čeho si na programu DofE ceníte nejvíce a v čem vidíte jeho smysl? Co přinesl vám osobně.
Jednoznačně jsem se v rámci plnění programu naučila překonávat různé překážky a prát se s přírodou, která je někdy opravdu nelítostná. Poznala jsem spoustu nových kamarádů a obohatila se o nespočet skvělých zážitků a vzpomínek, které už budu mít navždy spojené právě s tímto programem.
Děkujeme za rozhovor.
msch