Předválečné aktivity muzejního kuratoria

Muzejní kuratorium se v roce 1914 sešlo celkem šestkrát. Jeho členové vedení Václavem Zbořilem podnikli továrníkovým autem tři vyjížďky do okolí, propagovali budoucí muzeum, fotografovali památky a mapovali předměty, které měli v úmyslu pro připravovanou instituci získat. Poslední zápis z jednání kuratoria v roce 1914 je datován 30. květnem. V červnu byl spáchán atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´Este, v červenci vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a začala první světová válka. Byla vyhlášena všeobecná mobilizace, která přerušila činnost nejen ve spolcích, ale narušila také chod mnoha institucí, podniků, a především domácností. Zastavila se proto i činnost bystřického muzejního kuratoria.
Vzhledem k tomu, že se kuratoriu do té doby nepodařilo získat do sbírek žádné větší kovové předměty, nebylo sice co zrekvírovat k výrobě zbraní, přesto byla část předmětů poškozena, nebo se ztratila docela. Místnosti, které pro uložení sbírek věnoval Ernst Gideon Loudon, byly zabaveny ve prospěch zásobování Červeného kříže, a shromážděné předměty se proto stěhovaly do školy a do budovy radnice.

Na muzeum ani pomyšlení

Po skončení první světové války a vzniku Československa došlo v Bystřici k mnoha převratným změnám. V roce 1920 sem byl zaveden elektrický proud, v roce 1921 byl v sokolovně otevřen první stálý kinematograf, o další rok později se stavěla silnice vedoucí směrem ke Vsetínu. Pomalu se navíc začínaly projevovat důsledky války a blížící se hospodářská krize, takže v roce 1922 dosáhla nezaměstnanost kritické hranice. Ve dvacátých letech se proto myšlenkou na muzeum nikdo příliš nezabýval. Kuratorium sice jednou zasedlo v roce 1925 a potom ještě jednou v roce 1928, ale výraznější činnost nevykázalo, členové kuratoria se po válce věnovali sbírání předmětů pro muzeum, publikování odborných článků a příprava vzniku muzea spočívala jen v sestavení nových stanov spolku.

Osobnosti bystřického muzejního spolku

První zápis z pravidelných setkání je až z 19. listopadu 1930. V té době už nežili ani Jindřich Tomášek ani Josef Papežík. Starost o nasbírané předměty převzala po Jindřichu Tomáškovi odborná učitelka Marie Ševčíková. V dubnu 1931 schválili členové změnu stanov a z muzejního kuratoria se stal spolek. Jeho předsedou se stal opět Václav Zbořil, jednatelkou ředitelka školy Anna Nimrichtrová a správkyní sbírek Marie Ševčíková. V její osobě získali spolehlivou a obětavou pracovní sílu, která se o svěřené „poklady“ pečlivě starala až do svého zatčení v roce 1945.
Kromě Václava Zbořila, Marie Ševčíkové a neúnavného podporovatele Františka Táborského se v muzejním spolku ve třicátých letech objevují i další zajímavé osobnosti: učitel Otto Sova, dnes známý především díky svým znalostem archeologie, komeniolog Josef Krumpholc, tajemník Smetanova muzea v Praze Alfons Waisar, pozdější městský kronikář Michal Slovák, advokát a správce archivu Křičkovy chrámové hudby v Kroměříži JUDr. Jaromír Fialka nebo proslulá rusavská sběratelka folklóru Františka Černá.

První výstava

I přesto, že muzeum ještě nebylo oficiálně otevřeno, nashromáždilo ve třicátých letech více než tisíc předmětů a už v červnu 1932 uspořádalo první výstavu. Nesla název Náš kraj v pravěku a členové spolku na její přípravě spolupracovali s významným brněnským archeologem dr. Josefem Skutilem. Vzhledem k tomu, že největší část dosavadních archeologických nálezů z Bystřicka byla objevena při stavbě silnice na Hostýn, vypůjčil spolek na výstavu tyto nálezy od duchovní správy na Hostýně. Josef Skutil měl k výstavě také přednášku na téma Vznik a počátky národa československého spojenou s promítáním (tzv. „světelnými obrazy“). Výstavu navštívilo 201 osob a 11 škol.

Marné pátrání po Sovově kronice

Jednoho ze zasedání muzejního spolku se účastnil také starostův jmenovec Bohumil Zbořil, který spolek informoval o svém záměru věnovat muzeu Sovovu kroniku. Přiznal ale, že kroniku půjčil před několika lety na Hostýn a dosud se mu nevrátila zpět. Starosta Václav Zbořil se na Hostýně po kronice dotazoval a zjistil, že z Hostýna byla původnímu vlastníkovi v roce 1919 vrácena. Za spolek pátral po kronice JUDr. Jar. Fialka, kroniku ovšem nenalezl. (Pátrání dokládá korespondence Marie Ševčíkové z roku 1937, o deset let později vyvinula v tomto směru aktivitu i další muzejní kustodka, učitelka Oldřiška Zbořilová. V 70. letech iniciovali pátrání po kronice J. Barbořík a J. Stojan, ale ani jejich práce k žádnému zjištění nevedla. Dodnes tak muzeum vlastní pouze strojopisné výpisky, které v roce 1895 pořídil R. Janovský.)

Sbírky a výzkum

K dalším aktivitám muzejního spolku patřilo kromě sběratelské činnosti také zkoumání mohyl v Ochozech, kde byly nalezeny střepiny, jejichž stáří odhadl Otto Sova na tři a půl tisíce let. Tuto výzkumnou činnost hradil Václav Zbořil z vlastních úspor. Větší část území ale prozkoumal hned po válce brněnský archeolog Inocenc Ladislav Červinka a nálezy připadly do Moravského zemského muzea.

Přípravy na otevření muzea

Spolek se dále intenzivně věnoval přípravám na otevření muzea a rozhodl se požádat o spolupráci architekta C. Madlmayra a kresliče firmy Thonet pana Kotka. Důležitou událostí roku 1933 byl pro Bystřici také odchod Loudonů ze zdejšího zámku. Marie Ševčíková a JUDr. Jaromír Fialka byli pověřeni, aby dojednali s ředitelem velkostatku Karlem Haraschinem odkoupení loudonské sbírky keramiky a porcelánu. Po několika jednáních se J. Fialkovi sice několik keramických předmětů podařilo získat, větší část sbírky však prodal správce jiným zájemcům. Ale to už se psal rok 1933 a členové spolku měli plné ruce práce s přípravami na otevření muzea.            

-eda-