Vernisáž výstavy ke 110. výročí narození bystřického malíře Stanislava Ježka (1904–2001) se uskutečnila v pátek 5. září 2014 ve výstavních zámeckých sálech. Potrvá do 28. září.    

Stanislav Ježek se narodil 6. července 1904 v Bystřici pod Hostýnem v rodině dekorativního malíře kostelů Jana Ježka. Jan pracoval po boku známých výtvarníků, mezi které patřil např. Jano Köhler. Vytvořil ornamenty ve dvaapadesáti kostelích, restauroval sochy i obrazy. Kromě toho maloval bystřická zákoutí i podhostýnskou přírodu. Dojmy z první světové války ztvárnil v šestidílném cyklu drobných maleb. 

Snad právě z otcovy práce vychází i výtvarný talent Stanislava Ježka. Zdědil nejen nadání, ale také Janovu skromnost a píli. Stanislav Ježek se učil zpočátku v dekorativní dílně svého otce, v letech 1924–1927 studoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Vratislava Hugo Brunnera, a dalších pět let pak na Akademii výtvarných umění u Vratislava Nechleby. Akademii absolvoval v roce 1932.

Jeho první výstava se uskutečnila v rodné Bystřici pod Hostýnem hned po absolutoriu. Z jeho počátečních prací představených na naší výstavě jmenujme především obraz Zimní krajina s vyobrazením podhostýnského Slavkova, na němž je ještě patrný otcův vliv. 

V roce 1933 obdržel Stanislav Ježek první uznání Diplôme d´honneur na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Bruselu. V roce 1936 absolvoval roční pobyt u malíře Františka Kupky v Paříži, po němž následovaly další zahraniční cesty do Itálie, Řecka, Holandska, Turecka, Jugoslávie a dalších zemí. 

Většinu života strávil Ježek v Praze, která byla tehdy plná duchovních proudů a progresivních estetických myšlenek. Během druhé světové války se ve své tvorbě zaměřil na figurální motivy, které vyjadřovaly lidský neklid, smutek, ale i naději. Příkladem mohou být Rybáři z roku 1944 prezentovaní na této výstavě.

Po válce zaznamenala Ježkova tvorba výrazný posun. Stoupá jeho zájem o techniku a vedle industriálních námětů se objevují také velkoměstská zákoutí Prahy a jiných měst, střídají se tu ulice, nábřeží i továrny. V barvách převažuje červená, modrá a žlutá, kompozice jsou lineárně rozvržené.

Kunsthistorička Věra Laudová (ve svém drobném díle Obraz města v současném malířství) v roce 1978 napsala: „V díle Stanislava Ježka jako by se projevovaly a křížily protikladné tendence působení obou jeho učitelů, a to ve výrazně kresebné kostře obrazů a důrazu na smyslově pojímanou barevně-světelnou stránku malířské techniky. Nezapře ani prvotní, zřejmě už v dětství získaný cit pro stylizaci a dekorativní členění obrazové plochy.  V poválečném období se převážně zaměřil na zobrazování všedních výjevů z předměstí, dvorků, nádraží, továren a od poloviny 50. let pak objevoval s charakteristickým panoramatem historického jádra naší stověžaté metropole i obtížný problém – jak malířsky zachytit svár či soulad staré a nové Prahy. Zřetelná kresebná konstrukce vertikál a horizontál, typická pro jeho tvorbu, byla jako stvořená pro nesnadné pokusy vypořádat se výtvarně s novou tvářností Prahy…“
  

Ježkovy technické a industriální práce jsou na výstavě zastoupeny nejvíce. Z vystavených prací jmenujme alespoň ty nejvýraznější: Noční směna, Večer, Z přístavu nebo Stavba mostu. Velkoměstská zákoutí prezentují pohledy na různé části Prahy: Motol v zimě, pražské Jungmannovo náměstí a další.

Na výtku, že na jeho obrazech chybí krajina, reagoval Stanislav Ježek kdysi slovy: „Doménou mých obrazů je vše, co vytvořila lidská ruka – města, architektura, lodě…“ S lidskými výtvory pak kontrastují kytice vytvořené především pro bystřické instituce, dvě velkoplošné kytice zdobí dodnes vestibul Základní školy Bratrství Čechů a Slováků, dvě méně rozměrné pak obřadní síň městského úřadu.

K poněkud méně obvyklým Ježkovým pracím patří kresby krajin kolem Berounky či Váhu. V šedesátých letech se objevují i experimenty s výtvarnými technikami, které na této výstavě prezentují díla Město a stromy a Červené město.

V roce 1974 vyjádřila Bystřice pod Hostýnem Stanislavu Ježkovi poděkování za práci v kultuře udělením čestného občanství, o rok později získal Stanislav Ježek za svou práci titul zasloužilý umělec. Zemřel 2. července 2001 v Praze.

Bystřická výstava je rozdělena na několik částí. První část představují Ježkovy práce ze 40. a počátku 50. let, druhou a největší část tvoří jeho industriální a městská témata doplněná kyticemi. Ve druhém sále expozice prezentuje výtvarné experimenty 60. let a kresby tužkou. Dvěma pracemi se vrací do Ježkových začátků pod vlivem jeho otce a v závěru seznamuje i s odkazem Stanislavova otce Jana – s jeho obrazy bystřických ulic a šestidílným cyklem z první světové války. Z tohoto cyklu na výstavě uvidíte tři obrazy: Kostlivci na koních, Místo odpočinku neznámého vojína a Zimní krajinu s padlými vojáky.

-eda-, foto: -fne-